Po včerejší náročné výpravě za námi přišla Mempič a Ohanbis a my jim tak mohli říct, co všechno jsme zaslechli včera v podsvětí. Pověděli jsme jim o těch pichlavých kytkách, které Anubis zmínil. Naštěstí si ještě pamatovaly, kde bychom je mohli najít. Jenže Anubis zřejmě opravdu neztrácí čas a po poušti, kde se tyto květiny nachází, se pohybovalo mnoho mumií. Všechny střežily kusy květin a nechtěly nás k nim pustit. Bylo to opravdu nebezpečné, protože když by se nás mumie dotkla, mohlo by to mít hrozivé následky. Naštěstí hodné egyptské léčitelky byly v pohotovosti a mohly tak poskytnout první pomoc všem, které tato nešťastná náhoda potkala. I přestože mnozí z nás museli nejednou za léčitelkami, podařilo se nám mumiím ukrást všechny květiny. Nakonec jsme je ještě zvládli zahnat pryč, ale nevíme na jak dlouho. Proto jsme nechtěli moc otálet a rozhodli jsme se, že se ještě dnes pokusíme vyvolat Maat.
 
Večer jsme se tedy znovu sešli a vydali jsme se k pyramidě, kde se ukrývá Maat. Pomocí květin a zaklínadla: „Ó mocná Maat, voláme tě k nám, ó mocná Maat, přijď mezi nás“, které jsme pronesli, se nám to podařilo. Bohyně vystoupila ze své pyramidy. Po celou dobu bedlivě sleduje náš boj a byla moc ráda, že jsme ji vyvolali. Překvapila nás ale, když se po nás chtěla sluneční hůl. Tu totiž nemáme a nevěděli jsme, kde bychom ji měli hledat. Maat ji, ale potřebuje na boj proti Anubisovi, takže nám nezbývá nic jiného, než najít boha slunce RA a poprosit ho o tuto hůl.